Střípky z dob dávných a minulých v zrcadle času ...

Pražské lanové dráhy

Upravený zdroj: PIS

Lanová dráha na Letnou

zahájila dopravu u příležitosti Zemské jubilejní výstavy v roce 1891. Vedla od tehdejšího mostu císaře Františka Josefa, který tehdy stával na místě dnešního Štefánikova mostu, přes letenskou stráň ke známé restauraci v Letenských sadech, kde navazovala na první Křižíkovu elektrickou dráhu do Královské obory. Pražská obec ji postavila ve vlastní režii, projektovala ji firma Štěpán a Reiter, provoz zajišťovala vlastní správní rada lanovky. Trať byla dvoukolejná o šikmé délce 109 m s rozchodem kolejí jeden metr a s ozubenou kolejnicí uprostřed pro každý směr. Výškový rozdíl mezi horní a dolní stanicí byl přes 38 m. Dva vozy z továrny Ringhoffer pro 24 sedících a 16 stojících osob spojené tažným ocelovým lanem byly firmou konstruovány na systému vodní převahy. Do nádrže vozu v horní stanici se načerpala zátěž 4-5 kubíků vody, která vytáhla nahoru vůz s cestujícími, ale s prázdnou nádrží. V dolní stanici se voda vypustila do kanalizace. Jízda trvala jednu a tři čtvrtě minuty. Provoz lanovky spotřeboval značné množství vody a způsoboval v okolí její nedostatek. Proto městská rada rozhodla přestavět lanovku na elektrický pohon. Přestavbu tehdy vyřešil František Křižík, který vybavil každý z vozů dvěma trakčními motory, jejichž pohyb se převáděl šnekovým převodem na hlavní ozubené kolo v nápravě. Rychlost mohl řidič regulovat. Proud se do vozů přiváděl dvěma tyčovými sběrači z dvojice trolejových drátů nad kolejí. Při jízdě byl potom poháněn jen vůz jedoucí nahoru, druhý sloužil jako protiváha. Od 1. ledna 1900 přešla správa lanovky na Elektrické podniky královského hlavního města Prahy, které vybavily její vozy elektromotory Křižíkova systému. Elektrifikovaná lanovka jezdila od roku 1903 až do 16. listopadu 1916. Za první světové války nebyla lanovka v provozu a v roce 1922 byla zrušena. Roku 1926 byly pak na jejím místě vybudovány kryté pohyblivé schody. Dřevěné stupně byly připevněny na článkový ohebný pás, který se ovíjel kolem dvou válců u vrcholu a paty dráhy. Schody se pohybovaly rychlostí chůze, jízdné bylo 50 haléřů. Značný nápor zažívaly schody při fotbalových zápasech na stadionech Sparty a Slavie na Letné. Pohyblivé schody jsou zdokumentovány ve filmu Muži v ofsajdu. V roce 1937 dosloužily.
Poté byly jediné pohyblivé schody v Praze už jen v obchodním domě Bílá labuť a další začaly sloužit teprve až při otevření podchodu na Václavském náměstí a v metru.

Lanová dráha na Petřín

Myšlenka vybudovat lanovku na Petřín vznikla již v roce 1890 zároveň s projektem Petřínské rozhledny. Družstvo rozhledny na Petříně, s.r o. od počátku chtělo usnadnit Pražanům cestu k rozhledně. Obě stavby také probíhaly současně. Provoz lanovky byl zahájen 25. července 1891. V té době to byla nejdelší lanová dráha v Rakousku-Uhersku. Trasa lanovky byla původně kratší. Dolní stanice stála o trochu výš než dnes a horní stanice byla poblíž restaurace Nebozízek. Lanovka překonávala výškový rozdíl přes 102 m a její šikmá délka byla 396,5 m, stoupání mělo sklon téměř 27%. Trať o rozchodu 1 m měla tři kolejnice, takže po střední z nich jezdily oba vozy a pro jejich vyhýbání sloužil krátký čtyřkolejnicový úsek. Stejně jako letenská lanovka jezdila na principu vodní převahy. 6 m dlouhé a 2 m široké vozy z Ringhofferovy továrny pojmuly 32 osob a jízda trvala 6 minut. Za první světové války byl provoz zastaven. Ač se několikrát Družstvo rozhledny na Petříně po válce zabývalo možností obnovit provoz lanovky, nebylo k dispozici dostatek prostředků. Až před IX. sokolským sletem se obnovy ujaly Elektrické podniky, do jejichž majetku byla tato lanovka roku 1931 převedena. Stará lanovka byla rozebrána, některé její části byly předány Technickému muzeu a rychle byla vystavena lanovka nová, tentokrát na elektrický pohon. Spodní stanice byla přemístěna o něco níže do barokního domu na Újezdě, v němž měl svůj první ateliér slavný fotograf staré Prahy Jindřich Eckert. Horní část lanovky potom byla prodloužena průlomem v Hladové zdi až k rozhledně, nedaleko které byla postavena nová konstruktivistická stanice navržená známým architektem Františkem Šrámkem. Lanovka byla dlouhá 511 m a překonávala výškový rozdíl 130,5 m. Maximální sklon trati je bezmála 30 procent. Trať byla postavena na systému dvou kolejí s rozchodem 1435 mm s výhybnou kolejí ve střední části. Poprvé na světě zde byl rovněž tak použit systém bezpečnostních lan, který umožnil zastavit vůz kdekoliv na trati okamžitě a naprosto plynule na rozdíl od tehdejších lanovek švýcarského typu, které brzdily velmi prudce. Elektrický pohon vozu zajišťovalo Ward-Leonardovo soustrojí ze strojovny v horní stanici. Strojní zařízení vyrobila továrna Českomoravská Kolben-Daněk tak dobře, že do dnešního dne na něm nebylo třeba nic měnit. Provoz byl řízen zcela automaticky, i když v případě potřeby bylo možné řídit lanovku ručně ze strojovny. Prodloužená trať měla ve směru nahoru jednu zastávku na Nebozízku. Vozy 12 m dlouhé a 2,4 m široké pro 70 stojících a 35 sedících osob vyrobila opět továrna Ringhoffer. Provoz nové lanovky byl zahájen 5. června 1932. Rychlost jízdy 4 - 6 m/s a zvýšená kapacita vozů přinesl lanovce významný primát: nejvyšší přepravní kapacitu lanovek v Evropě 1300 osob za hodinu v jednom směru. Lanovka sloužila bez problémů i během druhé světové války až do 7. června 1965, kdy vinou dlouhých dešťů došlo k jejímu vážnému narušení a později i k nebezpečnému sesuvu půdy petřínského vrchu, který zničil značnou část dráhy. Provoz lanovky byl tehdy přerušen na celých 20 let.
V roce 1981 po rozsáhlém zpevnění petřínského svahu a po odborných expertízách bylo rozhodnuto o zahájení rekonstrukce lanovky (započaté roku 1983) s maximálním využitím jak původních staveb tak i technologie. V místech zničení střední části tratě byla vybudována monolitická mostní kostrukce uložená na podpěrách založených na mikropilotech, které jsou zakotveny do skalního podloží. Původní strojní zařízení lanovky udržoval vrchní strojník v dokonalém stavu celých 20 let, kdy byla lanovka mimo provoz, a tak bylo použito i pro novou lanovku. Část strojovny je vidět za skleněnou střechou v horní stanici: je to šikmo uložené kolo o průměru 3 m, které vede ocelové tažné lano o délce přes půl kilometru a šířce 3,5 cm, vedené po trati 190 kladkami. Za ním je uloženo menší hnací kolo spojené s motorem o výkonu 106 kW. Je zde použita ve světě zcela ojedinělá konstrukce dvojích lan tažného a brzdového. Tažné lano obstarává pohyb obou vozů, které jsou na něm zavěšeny, druhá lana, která se nepohybují, jsou lana brzdová, která spolehlivě a plynule mohou zajistit i nouzové zastavení. Tažné lano je osmkrát předimenzováno, takže provoz je bezpečný. K původnímu vybavení z roku 1932 patří také přístroj tratiměr, který ukazuje okamžitou polohu vozů na trati. Vyměněna byla jen elektroinstalace a osazen byl nový velín s radiovým spojením s vozy. Nové vozy o váze přes 12 tun, délce přes 23 m a šířce téměř 2,5 m postavila na původních podstavcích Vagonka Česká Lípa. Mají stejný sklon jako je průměrný sklon trati - 25% a jezdí trychlostí až 4 m/sec. Trať o původní délce 511 m projedou i se zastávkou na Nebozízku za něco přes 3 minuty. Přepravní kapacita je 1400 osob/hod. Lanovka jezdí celoročně od 09.15 ráno do 20.45 večer. Dvakrát ročně se koná povinná čtrnáctidenní výluka ke kontrole celého zařízení.

Lanovka v ZOO

V 60. letech vznikla odvážná myšlenka postavit tři lanovky. Dětskou lanovku v areálu ZOO, obvodní visutou dráhu po ZOO a spojovací lanovou dráhu mezi ZOO a dnešním Výstavištěm (tehdejším Parkem kultury a oddechu Julia Fučíka). Jako jediná však byla uskutečněna pouze stavba sedačkové lanovky přímo v ZOO. Stavba započala sice již v roce 1972, ale pro četné komplikace došlo ke zpoždění a lanovka byla dokončena až v roce 1977. Její provoz trval velmi krátce od 14. září 1977 do kontroly, která proběhla v srpnu 1978, při níž byly odhaleny závažné chyby, a tak byl její provoz okamžitě zastaven. Lanovka byla uvedena znovu do provozu až po tříleté přestávce 1. července 1981. Jejím provozovatelem byl již Dopravní podnik, závod Metro, který jediný byl v Praze způsobilý k provozování lanových drah. Lanovka v ZOO je také nejkratší lanovou dráhou v České republikce. Osobní visutou jednomístnou lanovou dráhu vyrobila firma Transporta n.p. Chrudim. Její šikmá délka je 105,9 m, výškový rozdíl stanic 50,1 m. Dopravní lano o průměru 28 mm nese celkem 60 sedaček o nosnosti 90 kg vzdálených od sebe čtyři a čtvrt metru. Pohon zajišťuje elektromotor s výkonem 13 kW. Přepravní kapacita je 720 osob za hodinu. Dopravní rychlost je 0,85 m/s, jízda jedním směrem trvá 2 minuty 16 sekund. Při dobrých klimatických podmínkách jezdí lanovka od 15. března do 31. října od 10.00 do 18.00 hodin kromě pondělka a pátku, kdy prochází kontrolou. Při nepříznivých povětrnostních podmínkách, kdy např. rychlost větru překročí 43,2 km/hod, se lanovka zastaví. Lanovka má ochrannou síť pro případ nehody. Jízdné na lanovce bylo od roku 1981 2,-Kčs (dětské 1,-Kčs), v 90. letech bylo zvyšováno na 5,- Kč, 10,- Kč a nakonec 15,- Kč na osobu. Největšího počtu přes 288 000 přepravených osob bylo dosaženo roku 1988, po r. 1989 počet osob klesá až na 90 000 v roce 1996. Od roku 1997 se počet přepravených osob opět pozvolna zvyšuje. V roce 2000 to bylo téměř 150 000.