Po rozpadu Rakousko-Uherska vznikla v roce 1918 Československá republika. K právní odluce však došlo až v průběhu dalších let. Po dlouhou dobu (prakticky až do roku 1932) se i nové normy Československé republiky v oblasti označování vozidel odvolávaly na staré ministerské nařízení z 28. dubna 1910, takže po vzniku Československa pokračoval v českých zemích rakouský systém v podstatě beze změny. Poznávací značky dále vydávaly jednotlivé okresy a po vyčerpání přidělené série dostaly sérii další. V Čechách byla na začátku roku 1921 nejvyšší přidělená poznávací značka OVIII-930, v Praze se začaly vydávat značky NX pro vozidla autodopravních společností, série NVI až NIX ale zatím zůstaly volné. V polovině roku 1922 už byla nejvyšší, na registrační úřad přidělená, čísla značek v Čechách OIX-895, na Moravě PII-200, ve Slezsku R-900.
Tabulky civilních poznávacích značek byly dál bílé s černými písmeny a číslicemi:
 |
V evidenci vojenských vozidel panoval za Rakouska-Uherska poněkud chaos a proto byla po vzniku ČSR nově všechna vojenská vozidla zaregistrována v Praze a měla tedy i pražské poznávací značky, ale v negativním barevném provedení - bílé na černém podkladě.
 |
V Praze bylo do konce tohoto systému v roce 1932 u automobilů dosaženo série NXXV. Pro některé skupiny vozidel byly vyhrazeny zvláštní série:
NIII - vozidla státních orgánů (z toho nejvíce Ministerstvo pošt a telegrafů NIII 1-500, dále Ministerstvo vnitra NIII 501-599 atd.)
NVI - automobily s taxametry (taxíky),
NX - autodopravní akciové společnosti
Vojenské automobily měly značky v negativním barevném provedení a vyhrazeny série NII, NIV, NVII a NIX.
Pro motocykly a motorové tříkolky se vydávala duplicitní číselná řada a v Praze bylo např. dosaženo série NVII. Taxikářům byla vyhrazena zvláštní série NVI pro „motodrožky", dále potom číselná řada NI 1-500, určená pro vojenské motocykly v negativním barevném provedení. Zbytek, včetně NI 501-999, byly motocykly soukromé.
Po sloučení Moravy a Slezska v roce 1928, byla platnost písmene P rozšířena na celou Zemi moravskoslezskou.
Na konci platnosti systému, tedy na počátku třicátých let, již bylo používání římských číslic, zvláště v Čechách, zcela neúnosné. Jak postupně narůstal počet vozidel, tak kombinace písmen a římských čísel s arabskými začaly tvořit komplikovaný a nepřehledný celek. Čísla jako OLXXXVIII-789 byla velmi obtížně čitelná a tak bylo nutné zavést nový systém.
 |
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi byla situace po říjnovém vzniku ČSR zcela odlišná.
Všichni majitelé motorových vozidel na Slovensku a Podkarpatské Rusi museli nejdříve svá vozidla zaregistrovat v Bratislavě a dostali bratislavské poznávací značky dle původního uherského systému: červené
Záhy však byl na Slovensku systém upraven podobně jako v české části ČSR. Slovensku zůstalo přiděleno původně bratislavské červené P, Podkarpatská Rus dostala černá písmena PR a jednotlivé číselné série potom byly rozděleny na okresy. Za písmenem po vyčerpání základní číselné řady 1-999 následovala římská číslice (pro Slovensko v červené barvě) a číslo 1-999 napsané černě. U vozů tzv. veřejných (taxi, autobusy apod.) byly tyto značky na černých tabulkách, kde pak bylo červené písmeno a bílé číslice.
 |
Layout & graphics: ©2006 Dalibor Feuereisl
Fotografie Václava Junka se žlutým vozem Bugatti T35B, v.č. 4868/132T, SPZ: N-498, registrována v letech 1924 až 1926 jako jedna z mála přímo na jeho osobu
Jistě nepříjemná havárie pana Růžičky z Vinodrad s vozem Citroen, SPZ: N-V 999, ve druhé polovině dvacátých let
Originální vůz Hispano-Suiza 32CV se značkou N-396, patřil Dr. Ing. Havránkovi z Prahy XVI., nábřeží Legií 14
SPZ: O-V-779, Škodovy závody, Mladá Boleslav (zkušební značka). Bylo fotografováno
v roce 1929
Vůz Škoda Hispano-Suiza ministerského předsedy Švehly měl poznávací značku N-III-713. Fotografováno dne 11.9.1926
Originální vůz Hispano-Suiza ředitele Havránka, nyní v majetku Akciové společnosti, dříve Škodovy závody, Plzeň. SPZ: O-VI-882 (pohled zepředu)
Originální vůz Hispano-Suiza ředitele Havránka, nyní v majetku Akciové společnosti, dříve Škodovy závody, Plzeň. SPZ: O-VI-882 (pohled zezadu)
Tovární závodní automobil Tatra 12 Targa (O-XX 864) v první klubovní soutěži v Táboře dne 12. října 1928
(foto Šechtl & Voseček)
Vlevo Škoda SPZ: 0-XXX 71 a vpravo Talbot SPZ: O-XXIII 590 v první klubovní soutěži v Táboře dne 12. října 1928
(foto Šechtl & Voseček)
Deštivý start vozu s poznávací značkou O-XI 202 v první klubovní soutěži v Táboře dne 12. října 1928
(foto Šechtl & Voseček)
Automobil Škoda 422, Poštovní úřad pojezdný, P-II., Samcova 4, SPZ: N-XIX-27, fotografie pořízená v roce 1930
Parní vůz Škoda-Sentinel SPZ O-IX 347 patří akciové společnosti, dříve Škodovy závody, Zdice. Zauhlovací zařízení v dílnách v Mladé Boleslavi dne 12.10.1925
Původní anglický parní omnibus Sentinel, dodaný Škodovým závodům v rámci licenční smlouvy, má plzeňskou zkušební značku O-VIII 180, se kterou jezdil po celou dobu své existence. Uživatelem bylo od února 1926 Ministerstvo pošt, které omnibus provozovalo
Zkušební číslo O-VIII 170 v tomto případě namalované přímo na pancíři prototypu obrněného automobilu
PA-III (OA vz.27) na dvoře plzeňské továrny
Marie Markvartová (později Kraupnerová) na motocyklu Praga BD v roce 1928,
SPZ: N-III 361
Reklamní a propagační vůz Škoda 304 z roku 1932 společnosti „Orion" Praha, a.s. má SPZ: N-XXIII 365
Automobily městských plynáren v Bratislavě ve 20-tých letech. V popředí řady vozů Praga stojí vůz Picollo SPZ S-699. dále typ N SPZ S-704, čtvrtý vůz je typ L SPZ S-701 a řadu uzavírá parní vůz Škoda-Sentinel SPZ S-702
Legendární obrněný automobil PA-II „Želva” (OA vz.25) ze stavu praporu útočné vozby
v Milovicích má SPZ: NIX-67
Jeden ze zametacích automobilů Stavebního úřadu hlav. města Prahy, francouzský Laffly,
SPZ: N-XII-691
Popelářský vůz Praga N se značkou: N-XII 654. Stavební úřad hlav. města Prahy měl
v této sérii přidělena čísla:
N-XII 600 až 800
Optimalizováno pro Internet Explorer 6.0 a vyšší